Zdá se že mám šecko co bych si mohla přát.. skvělýho kluka co mě miluje, kámoše a kámošky se kterejma se nenudim, bezva známky ve škole, etc. :)
Ale přecejenom mi něco chybí..

Moje druhá část MĚ. To, co bylo ještě nedávno nejdůležitější v mym životě, a stále mi je moc blízkou osobou.. a přitom tak vzdálenou. A mrzí mě to čim dál tim víc ale nenadělám vůbec nic.
Ještě nikdy sem tohle nezažila, mám dost fajn kámošek na který nedám dopustit (zbožňuju vás :-)) ale tohle bylo úplně o něčem jinym.. Spřízněná duše, stejný myšlenky, chování, prostě jako dvojčata. Todle sem nikdy nezažila a už asi ani nezažiju. Za ty dva roky sme toho spolu prožily tolik, co jiný za 10 let, a ty tlemy z každejch kravin xD. Třeba když sme házely zmrzlinu po kočce, kalily spolu na čarodkách, podnikly vejlet do džungle :-D a hodně dalších věcí..
Na tohle nikdy nezapomenu.. a děkuju ti :)
Někdy bych to nejradši vrátila zpátky. A mrzí mě to, že jsme na střední šly každá svojí cestou.. Kdyby to předtim vyšlo a my byly zase ve stejný třídě, věřim tomu že by to bylo jiný.











:(...Nj..:(